Když člověk stojí v obchodě a otáčí v ruce obal potraviny, měl by z něj získat jednoduchou informaci: Co vlastně jím? Bohužel realita je úplně jiná. Výrobci se už roky předhánějí v tom, jak informaci o aditivech zamaskovat tak, aby vypadala co nejméně nápadně – a zároveň samozřejmě splnili zákon. Jaký je tedy výsledek? Nepřehledný guláš názvů, kódů a „čistých“ marketingových triků, ve kterém se nevyznají ani lidé, kteří se o to aktivně zajímají.
Matení spotřebitele jako běžná praxe
Každé aditivum by mělo být jasně uvedené – jeho funkce a název nebo E‑kód. Jenže praxe vypadá jinak.
Například obyčejné barvivo E150d může být:
- karamel,
- amonný sulfitový karamel,
- nebo prostě E150d.
Spotřebitel pak vůbec netuší, zda jde o stejnou látku, jinou variantu nebo něco navíc. A do toho přichází další problém: některá aditiva existují v různých verzích – syntetických, přírodních, extrahovaných nebo mikrobiálních. A na etiketě? Ticho po pěšině.
Šedé zóny, které výrobci milují
Pak jsou tu „pomocné látky při zpracování“. Ty se do hotového výrobku vlastně nemají dostat, a proto se nemusí uvádět na obalu. Jenže zbytky ve výrobku klidně zůstávají. A tak se otvírá prostor pro kreativitu výrobců, kteří tuto výjimku rádi využijí.
Další trik? Transfer aditiva. Pokud je aditivum použito v surovině, ale ne přímo v hotovém produktu, na obalu se často neobjeví vůbec. Přitom výsledný efekt ve výrobku klidně být může.
Aditiva se jednoduše nahrazují rostlinnými extrakty a koncentráty, které technologicky dělají úplně totéž – konzervují, barví, stabilizují. Jen se tomu neříká aditivum. Navíc tyto látky nemají stejně přísné hodnocení bezpečnosti jako regulovaná aditiva. Výsledný produkt vypadá „čistě“, ale spotřebitel o skutečné povaze ingrediencí zase nic neví.
Proč je to problém?
- Spotřebitel nedostává férovou informaci.
- Etikety jsou nepřehledné a často záměrně matoucí.
- Některé látky, ač „přírodní“, nejsou pořádně regulované.
- Transparentnost, kterou by potravinářský průmysl měl garantovat, je spíš jen hezké slovo.
Co z toho plyne?
Dokud se nepřestane s obcházením pravidel a kreativním maskováním aditiv, budou mít spotřebitelé stále pocit, že musí být detektivem při každém nákupu. A to je špatně. Když někdo chce jíst zdravě a vědomě, potřebuje jasné a pravdivé informace — ne hádanku.
Zanechte odpověď